Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Den s traktorem John Deere 6250R, aneb zemědělství není práce, ale životní styl

Můj životní styl se vytříbil již v útlém věku. Podlaha mého pokoje plná traktorů, vleček, pluhů, kombajnů… Později se z těchto hraček staly modely ve vitríně a přidala se k tomu odpoledne strávená na poli s foťákem. A i když jsem vystudovaný počítačový grafik, nemohlo to skončit jinak, než že jsem po studiích nastoupil na pozici řidiče v zemědělském podniku.
Za rok tomu bude již 10 let, co jsem poprvé sedl do kabiny John Deere 7810. Rukama mi prošly snad veškeré stroje. Od traktorů, přes sklízecí mlátičky a samochodné řezačky, přes postřikovače a nakladače až k nákladním automobilům. Ovšem mému srdci zůstal nejblíže traktor. Po letech strávených s legendárním John Deere 7810 jsem přesedlal na novou modelovou řadu 6R.
Když se mi letos v létě naskytla příležitost svést se s novým modelem 6250R, nebylo nad čím přemýšlet a na nabídku jsem přikývl. Tím spíše, že se jednalo o agregaci s překládacím vozem, což je moje nejoblíbenější práce.

Za revolucí na Pardubicko

Od vysněného setkání mě dělilo celkem 100 kilometrů jízdy autem, ale nebylo nad čím váhat. Do auta jsem v 6 hodin ráno sedal s nadšením. Na konci cesty už na mě čekal krásný nový John Deere 6250R nachystaný jen a jen pro mě, na celý den.
Po hodině a půl strávených v autě stojím konečně před „dvěstěpadesátkou“. V očích nadšení, v ruce klíč a hurá do kabiny. První příjemná změna čeká hned při chycení za kliku. Bezproblémové a dětsky lehké otevření dveří, to se na nové pětisloupkové kabině opravdu povedlo. Jako bonus je zde zpět staré dobré boční otevíratelné okénko. Při usedání za volant mě provází mírné obavy. Budu se umět s novým ovládáním pomoci joysticku CommandPro vůbec rozjet? Obavy mizí tak rychle, jak jen přišly. Je to přeci jen John Deere a kdo jednou s John Deerem jel, bude to umět s každým John Deerem. Stačí posunout páku reverzoru dopředu a traktor se už hýbe. Stoupám na plyn a zrychluji, jak jednoduché. OK. Dotankovat naftu, vyfoukat chladiče, namazat, zamést podlahu, vyleštit okna a čekáme na pokyn, že můžeme vyjet do pole.
Je 10 hodin a vyrážíme. Po pár minutách jsme na místě a konečně začíná ta pravá show. Kombajny pomalu objíždí souvratě a tak mám konečně prostor pro seznamování se s novým joystickem. Krása střídá nádheru! Pár pohybů joystickem a vše je jasné, hurá! Jezdit bych už uměl, začnu tedy programovat tlačítka na joysticku. Pár „kliků“ na dotykovou obrazovku a ovládání prvního okruhu hydrauliky je nastaveno. Přidám ještě zapínání/vypínání zadního PTO a mám vyhráno… A ejhle, zrada, takhle to asi nepůjde. Po pár neúspěšných pokusech se přeci jen daří. Ovládání PTO nelze přiřadit každému z tlačítek na joysticku, ale pouze těm nekolébkovým. Teď už to vím.

Při první jízdě vedle kombajnu nastavuji tempomat číslo 2 a zase mám o starost méně. Odteď už stačí jen mačkat tlačítka a trošku točit volantem. Vysypu druhý kombajn a valím na souvrať, kde už čeká odvoz. Zaujmu pozici a jdu na to, teď začíná vyšší dívčí. Pustit PTO (wow!, automaticky se mi na displeji CommandCenter pouští kamera pro překládání – v duchu přitom děkuji kolegovi z předchozího dne, který se o to přičinil), 1. okruh hydrauliky, přidat ruční plyn a už sypu do odvozu. Paráda. Chci popojet, stačí jen stoupnout na plynový pedál. Vysypáno a teď už to bude celý den jen to samé dokola. Ale ne, nemám pravdu, člověk přece pořád přemýšlí, jak si práci ulehčit. A tak v průběhu dne ještě nastavím na tlačítko joysticku vyšší otáčky motoru pro překládání. Ano, je to málo, ale víc jsem toho opravdu nepotřeboval. Pro jízdu s navigací nebyly bohužel podmínky.

Pár věcí co mě opravdu nadchly:

  • nová kabina s 5ti sloupky – jednoznačně ano
  • joystick CommandPro – teď už nemají řidiči konkurenčních traktorů výmluvu
  • spojení s převodovkou AutoPowr - do dopravy jasná volba
  • o cca 20 cm výše posazená kabina oproti 6215R - do překládacího vozu jednoznačné plus
  • nová přední náprava a pořádný rejd – také body do plusu
  • 300 koňských sil do až 33 tunového návěsu - bohatě stačí, nepodnikáte-li v Alpách

A mé slovo závěrem

Možná by to někomu přišlo jako bláznovství, vzít si dovolenou a jet 100 kilometrů kamsi do neznáma, aby dělal úplně stejnou práci, která by jej normálně ten den čekala doma v podniku. Byla to ale výzva a nabídka, která se nemusí opakovat, takže nešlo odmítnout. A jestli mě za tohle bláznem opravdu někdo nazve, tak se zlobit nebudu a přikývnu. Jeden celý den s John Deere 6250R za to rozhodně stál. Díky!

Autor: Štěpán Samek, Bonagro, a.s.