Samozřejmě nesmíme zapomenout na populární lisy na kulaté balíky. Koluje o nich mnoho polopravd omylů a mýtů. Bohužel někteří se podle nich řídí a přidělávají si problémy. Pojďme si pár z nich probrat.
Délka čtení: 8 min.
Unikátní rotorové vkládání. Skutečně?
Vkládání by se dalo považovat za srdce každého lisu. Asi i právem. Ono když vám to tam lidově řečeno neleze, tak neslisujete vůbec nic. Právě na vkládání John Deere si velmi zakládáme a jsme na něj hrdí. Proč?
Je totiž jednotícím prvkem všech našich lisů vyráběných ve výrobním závodě v Arc Les Gray. Ať si pořídíte tu nejlevnější pevnou komoru F441M, nebo oblíbenou variabilní komoru V451M, špičkový vysoce výkonný lis V451R a nebo snad kombinaci s ovíječnou, vždy dostanete stejný typ vkládání o stejných parametrech ze stejných materiálů vyrobený ne jednom jediném místě montážní linky.
A jaké jsou jeho stěžejní součásti?
Základem je integrální velkokapacitní rotor, který má na sobě navařeny, jak vkládací hvězdice, tak sdružovací šnekovnice. Zastává tedy zároveň jak funkci vkládání, tak sdružování materiálu, kterou na běžných vkládáních zastávají dva menší předsunuté šneky. To dovoluje vkládání daleko více zatížit jelikož boční šneky mají stejný průměr (tedy hltnost) jako střed rotoru. Navíc kompletní vkládání může být daleko blíže ke sběrači, což oceníte především u krátkých materiálů. Výsledkem je větší průchodnost materiálem, menší riziko zacpání a tím menší nároky na obsluhu. Vkládací rotor se nabízí v závislosti na typu lisu ve variantě bez řezacích nožů, který se obchodně nazývá RotoFlow a ve dvou variantách s 13 nebo 25 noži, které se nazývají Maxicut.
Druhá polovina příběhu
Rotor samotný je ale jen jedna polovina příběhu. Tím druhým je výklopné dno. To je totiž zavěšeno na paralelogramu, který zaručuje stejné oddálení po celém opásání rotoru. Nevznikají vám tak zúžená místa, která brání uvolnění ucpaného materiálu. Díky kompaktnosti rotoru plocha dna zasahuje až do krajů rotoru pod sdružovací šneky, kde je ucpání nejčastější. Z kabiny traktoru si tak můžete jednoduše uvolnit ucpání z jakéhokoliv místa vkládání.
Krásu tohoto řešeni podtrhuje i jeho jednoduchost. Rotor je uložen ve dvou mohutných ložiscích a je hnán jedním řetězem z pravé strany. Rotor sám působí jako hřídel, která má na levé straně druhé řetězové kolo, které řetězem pohání sběrač. Tým výčet pohonů končí. Schválně si zkuste spočítat počet ložisek a řetězů na vkládání standardního typu.
Vkládací ústrojí kombinujeme nečastěji s řízenými sběrači o šířce 220 cm, které se dodávají v pozinkované variantě s čtyřmi řadami prstů nebo nerezové variantě s řadami pěti. Tak co, máme být na co hrdí?
ISOBUS? Ano či ne?
Jak ovládat lis? Je lepší nezávislý ovladač a nebo stroj používající rozhraní isobus? Vlastnosti jednotlivých řešení jsou celkem jasné. Pokud používáte nezávislý ovladač (monitory BaleTrak a BaleTrak Plus nebo BaleTrak Easy) je hlavní paměť a ovládání lisu umístěno právě v onom ovladači. Logicky lis je pak daleko jednodušší a nenese žádnou vlastní řídící jednotku ani jinou elektroniku. Agregovatelný je s jakýmkoliv tažným prostředkem, který je schopen lisu poskytnou dostatečný výkon a hydraulické okruhy. Isobus rozhraní naopak přináší kompatibilitu s moderními stroji s integrovanou obrazovkou a vyšší podíl automatizace. Připouštím, že instalovat kabeláž se sice výborně fungujícím ale obstarožně vypadajícím BaleTrakem do kabiny moderního traktoru typu 6R působí poněkud zvláštně. Stejně divně působí i to když k Isobus lisu řady V4X1R získáte špičkový displej Green Star čtvrté generace 4240 a instalujete ho do v lepším případě elektroniky prosté "nulkové" generace šestky nebo dokonce do 35 let starého Zetora.
Je tedy opravdu těžké posoudit, co je lepší a co horší. Naštěstí my toto rozhodovat nemusíme. Rozvržení ovládání je poměrně logické. Lisy vyšších řad (V4X1R) a kombinace (C4X1R), kde se očekává vysoká míra automatizace pracují výhradně s rozhraním Isobus. Jednoduché pevné komory naopak isobus rozhraní nenabízí. U lisů, kde by mohlo nastat nejvíce dohadů (V451M, F441R) si můžete jednoduše vybrat z obou variant podle Vašeho názoru, vkusu a potřeb.
Síť vzadu či vpředu?
Dost častým sporem je umístění sítě. Je to lepší vpředu nebo vzadu? Když se podíváme na drtivou většinu dnešních lisů, převládá umístnění sítě vpředu. Hlavním důvodem je fakt vizuální kontroly otáčení sítě při vázání. Ale je to opravdu to hlavní? Síť vzadu, tak jak ji máme na lisu řady V4X1M je v první řadě nepřekonatelná komfortem obsluhy. Její umístění je přibližně ve výšce pasu stojícího člověka. Druhá role sítě je umístěna v držáku přímo nad ní tedy přibližně ve výšce hrudníku. K vázání je přístup ze všech stran, není nutné šplhat přes oj nebo snad dokonce požívat záhadně fungující mechanismy na instalaci sítě. Pří výměně sítě obsluha stojí již v posbíraném prostoru, nemusí tedy řešit další překážku v podobě velkého řádku pod ojí (případně s lisem vycouvat někam na prostor). To vše vám ukrajuje minuty z času, kdy musíte opustit čistou klimatizovanou kabinu traktoru a pohybovat se ve vedru, prachu nebo snad dokonce osinách. Je tedy síť vpředu skutečně taková výhra?
Ale počkat, na lisech řady V4X1R máme síť přeci vpředu. Ano je tomu skutečně tak a máme k tomu pádný důvod. Lisy řady V4X1R totiž nemají zádní bránu, což je zase trochu jiný příběh. Poměrně těžké vázací ústrojí, prostě není na co umístit. Nezbývá tedy nic jiného než ho mít vpředu.
Čím méně pásů, tím lepší lis?
Jak je to s pásy lisu? Jistě se shodneme, že trendem konstrukce moderních lisů s variabilní komorou je užití dvou (existuje i jednopásový lis), třech maximálně čtyřech nekonečných pásů. Uchylují se k němu překvapivě i výrobci do současnosti neochvějně propagující řešení využívají různá provedení laťových dopravníků. Je to tedy opravdu to nejlepší, co může být?
Diskuzí kolem vlastností pásu je mnoho. Trhají se, ujíždějí do boku, prokluzují, neutužují materiál a tak dále. Jak ale najít optimum? Obecně by mělo platit, že styčná plocha pásů s materiálem by měla být co největší - největší utužení, minimální propad materiálu. Jednopásový lis tedy vítězí. Ovšem se snižujícím počtem pásů se zvyšuje náročnost udržet válcovitost balíku. Aby nám nepadaly z lisu koule je potřeba nějaké pásy přidat. Jděme tedy na druhý konec a zvyšme počet pásů na čtyři. Čtyři pásy jsou stabilní ale šířka pásoviny je už poměrně malá. To značně zvyšuje riziko přetržení pásu při vniknutí cizího tělesa. Přetržení nekonečného pásu je pak skoro katastrofa. Nejen že bez vyndání válců (což není zrovna snadná operace) nejde nandat ale musí se vyměnit i ostatní pásy z důvodu rozdílné délky. Pásy se totiž provozem samozřejmě vytahují. Musíme tedy s počtem pásů jít opět dolů a dostáváme se do cíle k lisům V4X1R. Tyto lisy mají dva široké pásy, které jsou v rámci možností stabilní, mají největší možnou styčnou plochu s materiálem a zároveň mají dostatečnou šířku, aby se při vniknutí nežádoucího předmětu nepřetrhly, ale prorazily. Proražený pás V4X1R se dá samozřejmě spravit, což je podstatně jednodušší než oba pásy měnit.
Co si tedy vybrat?
Naštěstí jako jediní na trhu nabízíme další cestu. U lisů řady V4X1M máme šestipásové řešení se spojovanými pásy. Šest pásu je dostatečně stabilních a velmi dobře tvaruje balík. Přetržení pásu není závažný problém. Pásovina se totiž dodává v metráži. Tím pádem se vyměňuje jen poškozený pás, jeho délka se nastaví podle ostatních a zasponkuje se. Není nutné vyndávat válce, jelikož pás se dá protáhnout. Toto řešení skýtá servisní úkon nesrovnatelně levnější oproti výměně nekonečných pásů, který lze navíc provést skoro i na poli. Pozornější čtenáři si teď jistě vzpomenou na snížení pokryvu balíku s rostoucím počtem pásů. Ale je opravdu snížení styčné plochy v řádech procent opravdu tak stěžejní parametr pro zákazníka vyžadující jednoduchý stroj s malými provozními náklady?
Tolik lehká úvaha k teorii počtu pásů u lisů. Pokud vás toto definitivně odradilo, nezoufejte. Můžeme Vám nabídnout špičkové lisy s pevnou komorou F441 M/R, které vás určitě nezklamou.
Lisujeme nonstop...
Zní to jako sen že. Co kdyby by byl lis na kulaté balíky, kde bych nemusel neustále zastavovat a zase se rozjíždět. Něco v současné době prakticky nedosažitelného. Ale je to opravdu taková výhra? Netoužíme po něčem, co je vlastně nesmyl?
Nonstop lisování má jeden zásadní problém a tím je to, že síť i materiál přicházejí do balíku tangenciálně. To znamená že pokud se má síť omotat okolo obvodu balíku, musíme bezpodmínečně přerušit přísun materiálu do lisovací komory. V zásadě existují dvě řešení. Jedním je jakási vyrovnávací komora, kde se materiál shromažďuje v době vázání a vykládání balíku a najednou je pak vpuštěn do komory. Pro zajímavost, tento princip využívají například samojízdné sklízeče bavlny John Deere, což jsou z velké části vlastně také obrovské lisy na balíky. Druhým je sytém dvou komor, kdy se hotový balík přesune z první komory do druhé, dokončí se, zabalí a vyloží. V první komoře se zatím tvoří další balík. V obou případech se ovšem bavíme o lisech s pevnou komorou, kde náhlý přísun hromady materiálu, nebo přechod mezi komorami nečiní výrazný technický problém. Ovšem pevná komora má své limity v univerzálnosti a zdaleka neuspokojí všechny zájemce.
Proto koneckonců existují komory variabilní.
Co když tedy budeme chtít variabilní komoru s gumovými pásy?
I tam existuje stroj. Existuje již mnoho a let a zatím stále ve stádiu prototypu. Využívá principu dvou komor, kdy v jedné se balík tvoří a v druhé váže. Zatím ale na trhu a hlavně na našich polích není. Proč? O tom může jen spekulovat. Je to příliš složité vedení pásů (které jsou dvojnásobně dlouhé oproti ostatním lisům). Nebo obtížnost synchronizace dvou napínacích mechanismů, tak aby se utužený balík při přechodu do druhé komory nepovolil? Vysoké provozní náklady? Vysoká hmotnost a výkonová náročnost? Nevíme.
Já osobně bych se přikláněl k důvodu daleko prostšímu. On ho vlastně nikdo nechce. Zkuste si každý představit své pozemky, kde lisujete a situaci kdy při rychlosti 8 nebo až třeba 15 km/h (nebo i více) vyhodíte bez zastavení balík. Většina z nich by skončila v lepším případě někde v potoce, v horším někomu na zahradě. Většinou je nutné zastavit, čímž se balík uklidní nebo ho správně nasměrovat, aby neodjel, případně (u odvážnějších) odjel tam kam má.
Jak to vidíme my? Nonstop lis nenabízíme a zatím nic nenaznačuje změnu. Ovšem ulehčit obsluze práci umíme. I zde přichází na řadu automatika. Prakticky od počátku řady lisů V4X1R (tehdy řada 900) nabízíme automatické vykládání balíků. Automatika hlídá naplnění komory, v okamžiku kdy balík dosáhne požadovaného průměru zastaví traktor, balík zaváže a vyloží. Řidič pak pouze traktoru udělí povel k rozjezdu. V tomto režimu je lis schopen dělat i 120 balíků za hodinu.
Stále Vám to nestačí a nechcete zastavovat? Zvažte nákup lisu na velké hranaté balíky. Ten lisuje nonstop a balík vám určitě nikam neodjede. Jak to vidíte vy?